Generálmajor v. v. Alois ŠIŠKA – patron 213. výcvikové letky

(* 15. května 1914 Lutopecny na Kroměřížsku, † 9. září 2003 Praha)

Po vyučení strojním mechanikem začal pracovat v Baťově letecké továrně v Otrokovicích. Podílel se na výrobě letounů Zlín XII, kde podal úspěšný zlepšovací návrh, za který získal odměnou letecký výcvik. 29. 9. 1936 převzal pilotní diplom a začal se sportovním létáním, po přijetí do armády a po dalším výcviku se stal v roce 1938 pilotem zařazeným k 8. letce I. pluku Dr. Edvarda Beneše v Olomouci.

Po 15. březnu 1939 demobilizoval a vrátil se ke své profesi do Otrokovic, kde se zapojil do ilegální převaděčské organizace čs. letců do zahraničí. Po mnoha peripetiích byl ve Francii také přijat do čs. letecké skupiny Agde. Po kapitulaci Francie odplul do Británie, kde byl po vstupu do RAF zařazen dne 11. dubna 1941 jako pilot k 311. čs. bombardovací peruti nočních bombardérů v East Wretham.

Patřil k malé skupině čs. letců - realizátorů přeletu Alp a bombardování průmyslového města Turín, rovněž náročných operačních letů na strategické vojenské cíle okupovaného kontinentu. Návraty z těchto náletů si vynutily několik nouzových přistání kvůli řadě poškození letounu způsobených během vzdušných soubojů. Osudným se jeho osádce stal 16. operační let dne 28. prosince 1941, kdy byl po návratu z útoku na německý přístav Wilhelmshaven nucen nouzově přistát s Wellingtonem KX-B v Severním moři. Po šesti strastiplných dnech strávených v záchranném člunu Dingy byl 2. ledna 1942 už jen se dvěma dalšími žijícími členy osádky zajat německou pobřežní stráží u holandského pobřeží poblíž Pettenu. Utrpěl těžké omrzliny nohou, hrozila mu jejich amputace, od které ho zachránil infarkt a následná klinická smrt. Prošel zajateckými tábory Stalag Luft 3 v Sagaru a Stalag Luft 1 v Barthu. Po odsouzení k trestu smrti byl převezen do pevnosti Colditz, odkud byl v dubnu 1945 osvobozen americkou armádou.

Během dvouletého léčebného pobytu ve Velké Británii podstoupil řadu operací, hlavně plastických. Rovněž prošel výcvikem na škole nočního vidění. Po návratu do vlasti se stal velitelem vojenské letecké akademie a instruktorem nočního létání. Po únoru 1948 byl několikrát zatčen, v roce 1950 byl po propuštění z armády vystěhován z Prahy. Tyto životní zkoušky mohl překonat jen díky svému optimismu a obrovské vůli. Oporou mu vždy byla manželka Vlasta.

V „Pražském jaru“ 1968 byl povolán do činné služby, aby se podílel na práci rehabilitační komise západních letců. V roce 1970 odešel definitivně do výslužby. Plně rehabilitován byl až v roce 1990, kdy se také angažoval jako místopředseda Sdružení čs. zahraničních letců let 1939-1945 v rehabilitacích a sociálním zabezpečení účastníků zahraničního odboje. Byl posledním českým členem „The Guinea Pig Club“ sdružující vážně popálené a vážně omrzlé letce a důvěrníkem Air Bridge Association (organizace poskytující finanční odškodnění válečným veteránům, kteří bojovali v britských vojenských jednotkách nebo jejich pozůstalým).