Prototyp letounu L-159 ALCA vzlétl dne 2. srpna 1997. První dva sériové stroje armáda převzala koncem roku 2000 a dne 19. prosince 2001 byl tento typ plnohodnotně zaveden do výzbroje. L-159-ky byly přiděleny 42. stíhací letce, která jako součást 4. základny taktického letectva vznikla již 1. ledna 1995.
Přechod na letoun nové generace znamenal zásadní změnu charakteru plněných úkolů s důrazem na bojové použití proti pozemním cílům. I v současnosti je hlavní úsilí letky věnováno výcviku v úkolech přímé podpory pozemních sil v podobě působení proti pozemním cílům poskytováním CAS (Close Air Support). Základem této činnosti je úzká spolupráce pilota bojového letounu s leteckým návodčím JTAC (Joint Terminal Attack Controller), který standardizovanou procedurou vede pilota a jeho zbraňový systém k co nejpřesnějšímu zasažení cíle na zemi. Podstatou je požadavek velitele pozemních jednotek na palebnou podporu, tedy umlčení nebo zničení cíle v daný čas požadovaným efektem. Návodčí představuje pomyslnou „pravou ruku“ tohoto velitele. Sladění myšlení, zkušeností a profesionality všech tří zainteresovaných prvků - bojového velitele, JTACa a pilota taktické letounu vybaveného pro útoky na pozemní cíle vede k integrovanému a efektivnímu vedení celkové bojové činnosti. Toto trojstranná součinnost a snaha o hlubší integraci s pozemními jednotkami AČR, Air to Land Integration, je aktuálně jedním z cílů vedení výcviku taktické letky vybavené letouny L-159.
Již krátce po přezbrojení na novou techniku se letka začala aktivně zapojovat do mnoha aliančních cvičení. Dne
1. prosince 2003 byla letka přejmenována na 212. taktickou letku jako součást dnešní 21. základny taktického letectva Čáslav.
Od 1. ledna 2008 zabezpečuje 212. taktická letka v případě potřeby na vyžádání Národní posilový systém protivzdušné obrany (NaPoSy) ve prospěch ochrany státně důležitých objektů v případě zvýšeného bezpečnostního rizika. V rámci něho musí být nejpozději do 24 hodin zaujata patnáctiminutová pohotovost dvojicí letounů L- 159 ALCA, která spadá pod národní velení (např. při Summitu NATO v Praze v roce 2002).
Dne 3. května 2016 byl letce udělen čestný název „212. taktická letka generála Peřiny“. Současně se od tohoto roku letka podílela na výcviku iráckých pilotů a technického personálu v rámci poradního týmu na letecké základně Balád v Iráku.
Struktura 212. TL vychází z poslední velké reorganizace Armády ČR, při níž došlo ke sloučení „létající“ části s inženýrsko-leteckou skupinou ILS. Piloti a technici jsou tak nyní součástí jedné letky. Ta má v současnosti zhruba 100 lidí, z čehož asi 3/4 tvoří pozemní technický personál a zbytek pak připadá na piloty a několik příslušníků štábu. Létající personál je rozdělen do třech pilotních rojů. Technický personál je také členěn do třech technických rojů a dalších rojů podle konkrétních odborností.
Pokud jde o nejviditelnější část letky, tedy její piloty, patří 212. TL k poměrně mladým jednotkám. Mezi nejzkušenější patří několik pilotů a instruktorů, jejichž nálet překračuje 1000 letových hodin a z toho u některých 500-700 hodin na strojích L-159. Vedle nich je ale na letce také skupina pilotů, kteří k ní přešli po absolvovaném výcviku z 213. výcvikové letky.
Pokračovací bojový výcvik na 212. TL trvá o něco déle, neboť zahrnuje podstatně složitější mise, jako například manévrový vzdušný boj či souboje až do úrovně 2 versus 2. I tento výcvik se ale daří urychlovat, především díky většímu počtu letových hodin. Při takovýchto náletech je pilot vycvičen do základní úrovně bojové připravenosti (Limited Combat Ready).
Výzbroj 212. taktické letky dnes tvoří výhradně české podzvukové lehké bojové letouny Aero L-159 ALCA v jednomístných verzích a L-159T1+. Na strojích se již provádějí předepsané práce PP 16, tedy jakési malé generálky stanovené po nalétání 4000 hodin nebo 16 letech provozu.
Kromě předepsaných prací zajišťuje Aero Vodochody také řadu vylepšení na letounech L-159. V poslední době se jedná například o jejich úpravu pro použití brýlí nočního vidění NVG, tedy přizpůsobení kabiny a instalaci souprav vnitřního a vnějšího osvětlení letounu (pozičních, antikolizních a formačních světel). Aero spolupracuje s českou armádou tak, aby byly v nejbližší době kompatibilní s NVG všechny L-159 létající v jejích službách.
Dalším vylepšením je pak instalace zařízení ESIS (Electronic Standby Instrument Systém), záložního elektronického zobrazovače, který je schopný nahradit několik jiných záložních přístrojů a ukazatelů a poskytnout pilotovi nutné informace o údaje o poloze, vzdušné rychlosti, barometrické výšce, rychlosti, stoupání a klesání či kurzu v případě selhání běžných přístrojů.
